Řád: vážky (Odonata)
ZNAKY DOSPĚLCŮ: Kousací ústní ústrojí a dva páry křídel s komplikovanou, unikátní žilnatinou s plamkou na předním okraji křídel (OBR). Tělo štíhlé, hlava velká a pohyblivá, tykadla krátká a štětinovitá, velké klenuté oči, mohutná a dozadu zkosená hruď, nohy posunuté k hlavě, u samců na druhém zadečkovém článku druhotný pářicí ústroj.
VELIKOST DOSPĚLCŮ: Délka těla 20 - 80 mm, rozpětí až 110 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR). Za největší druh vážky je považován středo a jihoamerický druh Megalopropus caeruleata, který má rozpětí křídel přes 19 cm a délku těla 12 cm. Naopak nejmenší vážkou je zřejmě barmský druh Agriocnemis naia s délkou těla 1,8 cm a obdobným rozpětím křídel.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je nedokonalá. Vývoj vážek označujeme jako nepřímou archimetabolii (chybí stadium kukly) s větším počtem larválních stadií. Nymfy se vyskytují ve stojatých i tekoucích vodách. Dospělci často daleko od vody.
Vajíčka jsou kulatá nebo protáhle oválná o velikosti podle druhu většinou 0,5 - 2 mm. U těch druhů vážek, které je kladou do rostlinných pletiv, jsou v průměru větší a na samičku jich připadá obvykle 200-400. Druhy vážek, které kladou vajíčka volně, mají tyto v průměru menší a samička jich může naklást až 1600 ks (nejvyšší počet až 100 000 vajíček je uváděn u některých cizokrajných druhů). O své potomstvo se pak již vážky nestarají. Vážky mají ve svém larválním vývoji jedno pozoruhodné stadium. Z vajíčka se totiž líhne nejprve tzv. prelarva, která je uzavřena v blanitém obalu. Toto stadium je přechodné a jeho trvání je neobyčejně krátké (3-20 sekund). Dalším svlékáním se uvolňuje vlastní larva.
Rychlost vývoje larev závisí na teplotě vody a množství potravy. Délka života larev je různá a kolísá od 6 - 7 týdnů (např. šidélko brvonohé) až po několik let (3 - 5 letý vývoj je znám u páskovce kroužkovaného). Většinou mají vážky jen jednu generaci za rok. Larvy se obvykle 10 - 15x svlékají. Když je larva dostatečně vzrostlá a připravena na líhnutí, přestává na několik dní přijímat potravu a poslední 2 - 3 dny se v klidu zdržuje těsně pod hladinou. Asi dva dny předtím, než larva opustí vodní prostředí, se střevní dýchání zastavuje a den před výletem zcela ustává. V té době larva vysouvá z vody přední část těla a začíná prostřednictvím hrudních stigmat dýchat atmosférický kyslík. Před posledním svlékáním larva nabírá do žaludku větší množství vody, která je vyloučena až z vylétnuvším dospělcem. Larva před výletem imága vylézá nejčastěji na stonek vodní či pobřežní vegetace. Někdy ale nacházíme líhnoucí se larvy i poměrně daleko od vody, a to i několik desítek metrů. Podle zavěšení a polohy larvy při posledním svlékání rozeznáváme čtyři typy líhnutí. U naprosté většiny vážek se larvy zavěšují ve svislé poloze hlavou nahoru nebo pod různými úhly až do vodorovné polohy hřbetem dolů. Pouze larvy klínatek mají tak slabé nohy, že nejsou schopny šplhat, a tak zůstávají při líhnutí na břehu.
Vlastní líhnutí je značně komplikovaný proces, který trvá mnoho desítek minut a obvykle probíhá od časných ranních hodin. Vylíhlá vážka má měkké, nevybarvené tělo a zmačkaná křídla (jen samotné narovnání křídel trvá asi hodinu). Zpravidla ještě pomalu a nejistě popoleze po stonku výše, chvíli se osušuje, dále tvrdne a vyhřívá se před svým prvním letem. Ten je však zprvu nejistý a teprve za dva dny je vážka schopna plného výkonu.
STAVBA TĚLA LAREV: Tělo larev (říká se též nymfy či najády) vážek je buď štíhlé se třemi přívěsky na konci těla (motýlice, šidélka, šídlatky) nebo poněkud širší a víceméně zavalité, s anální pyramidou krátkých výrůstků (vážky, šídla, lesklice, páskovci).
Larvy mají menší složené oči než imaga a jednoduchá očka jim chybějí. Spodní pysk (labium) je přetvořen v tzv. masku, která je v klidu složena pod hlavou. S hlavou je spojena kloubovitě a může být dopředu prudce vymrštěna za kořistí (OBR). V předu nese pár postranní přívěsků, původních přeměněných makadel spodního pysku, které slouží jako klíšťky zachycení kořisti, a proto bývají také na vnitřní straně vyzbrojené trny. Hlava je sice od hrudi zřetelně oddělena, ale je nepohyblivá. Nohy jsou štíhlé, kráčivého typu. Pochvy křídel na hřbetě směřují dozadu a zakrývají přední část zadečku. Ten je desetičlánkový a nese na konci 3-5 přívěsků. Zástupci podřádu Zygoptera mají nejčastěji tři dlouhé, lupínkovité přívěsky, protkané vzdušnicemi. Z toho důvody byly považovány za dýchací orgány, ve skutečnosti slouží jako lokomoční orgán. V případě nebezpečí mohou být odvrženy (autotomie). Při nejbližším svlékání opět regenerují. Zástupci podřádu Anisoptera mají pět tuhých abdominálních přívěsků bodcovitého tvaru, které dohromady tvoří tzv. abdominální pyramidu obklopující řiť. Jsou tak pevné a ostré, ž mohou být použity i jako obranné a odstrašující zařízení. Při prudkých mrskavých pohybech zadečku jimi může larva poranit i např. ústní dutinu ryby. Vedle zmíněné anální pyramidy mají některé larvy (např. rodů Somatochlora, Cordulia, Sympetrum, Leucorrhinia) na hřbetní straně zadečkových článků směrem dozadu obrácené trny a podobnými končí i anální okraje posledních zadečkových článků.
STANOVIŠTĚ LAREV: Larvy žijí vždy ve vodě, a to stojaté i tekoucí (s výjimkou nejprudších torrentilních úseků). U kalifornského druhu Mesothemis collata bylo zjištěno, že larvy přežívají i v tamějších termálních pramenech s poměrně vysokou teplotou. Larvy středoamerické vážky rodu Mecistogaster se úspěšně vyvíjejí i v omezeném množství vody, zachyceném v úžlabí listů bromélií. To jsou však výjimky, s larvami se obvykle setkáváme v potocích, řekách, tůních, močálech, jezerech, rybnících, lesních i lučních periodických vodách. Je známo, že larva známé vážky ploské žije v drobných tůních a přežije několik týdnů až měsíců i jejich úplné vyschnutí. Období sucha přečkávají zahrabány v suchém bahně, samy přitom ztrácejí značné množství vody a upadají do anabiotické strnulosti.
POTRAVA LAREV: Všechny larvy vážek jsou dravé a živí se různými vodními bezobratlými živočichy, větší larvy šídel a vážek dokáží zdolat i pulce nebo rybí plůdek. Také kanibalismus je u nich běžný. Loví tak, že se k potravě pomalu přibližují nebo využívají své mimikry a útočí, když se drobný živočich nic netuše přiblíží k obávané masce. Larvy podřádu Anisoptera se orientují hlavně zrakem (loví jen pohybující se kořist), u podřádu Zygoptera se larvy orientují při lovu nejprve tykadly, kterými se dotknou kořisti a poté ihned vymrští masku. Přes obrovskou žravost jsou larvy schopny velmi dlouho hladovět, v případě nutnosti až několik měsíců.
ETOLOGIE ROZMNOŽOVÁNÍ: U vážek můžeme pozorovat i teritoriální chování. Samci šídla modrého (Aeshna cyanea) si vybírají pářící okrsky jen asi na 10-40 minut, kdy nekompromisně zahánějí ostatní samce ostrými leteckými manévry a snaží se v tuto dobu spářit se samicí. Po této době samec přepustí bez boje své bývalé teritorium svým sokům a přelétá na jinou lokalitu.
POTRAVA A ZPŮSOB ŽIVOTA DOSPĚLCŮ: Jsou to denní dravci, kteří se orientují zrakem. Svědčí o tom mohutné kousací ústní ústrojí a velké oči. Řada tropických druhů je ale aktivních za šera i v noci. K nočním druhům patří například Amphiaeshna ampla z jihovýchodní Asie či australská vážka Telephlebia godefroyi. Většina vážek citlivě reaguje na počasí a některé létají jen za přímého slunečního svitu. Dokonce ani ta letní parna a polední žár jim příliš nevadí. Pokud se přeci jen stane, že je vážka příliš zahřátá, chladí své tělo klouzavým letem bez pohybu křídel. Při chladném, deštivém či příliš větrném počasí se vážky uchylují do různých úkrytů mezi dřevinami a vegetací. Stejně je tomu tak i na noc. Některé malé druhy mohou létat i při poměrně nízké teplotě vzduchu (výjimečně i 12°C), velké druhy vyžadují teplotu vyšší (většina je aktivních při teplotě minimálně 17°C, což je důležité vědět, např. provádíme - li faunistický průzkum).
Potravou vážek je především různý měkký létající hmyz, běžně komáři, různé mouchy či drobní motýli. Je známo, že některé vážky dokáží spořádat za půlhodinu tolik potravy, co samy váží. Samci vážek pátrají po kořisti většinou u vody. Samice často loví dále od vody (nad loukami, lesními cestami, pasekami apod.) a k vodě se odváží většinou až tehdy, když jsou pohlavně dospělé a schopné rozmnožování.
Malou kořist mohou požírat ihned za letu, s větší usedají na vybraném vyvýšeném stanovišti, které mnohdy k tomuto účelu pravidelně využívají. Šídla vyhledávají kořist za letu, vážky (čeleď Libellulidae) pátrají po kořisti vsedě z vyvýšeného či přehledného stanoviště i na zemi a po spatření letící potravy ji bleskurychle pronásledují. Bylo pozorováno, že při vyhlížení kořisti se hlava může otočit o celých 180° a při pozorování kořisti, která letí v protisměru se může naklonit dozadu až o 70°.
U některých vážek byly popsány migrace obřích hejn, v Evropě se jednalo např. o vážku ploskou (Libellula depressa), vážku čtyřskvrnnou (Libellula quadrimaculata) či vážku jižní (Sympetrum meridionale). Důvody těchto migrací lze vysvětlit tím, že vážky vyhledávají nové vhodné lokality k životu (původní místa mohou být poničena např. znečištěním či vyschnutím). Některá hejna byla odhadována až na několik milionů kusů.
Dospělci některých druhů létají velmi krátkou dobu (několik týdnů), nejdéle pak několik měsíců. Na podzim dospělci našich vážek hynou, předtím ztrácejí své zbarvení. U nás pouze šídlatky rodu Sympecma dokáží v podobě imága přezimovat. U ostatních druhů přezimuje vajíčko nebo larva.
NEPŘÁTELÉ VÁŽEK: Vážky samy se stávají kořistí různých ptáků, často uvíznou v pavučinách natažených v břehových porostech, utopení jedinci slouží jako potrava jinému vodnímu hmyzu či rybám. Nepozorní jedinci šidélek se někdy stávají i potravou hmyzožravých rostlin, např. rosnatek. Larvy jsou součástí potravního řetězce, samy jsou loveny mnohými rybami či dravým vodním hmyzem.
Nebývá vzácností, když na těle dospělých vážek nalezneme v různém počtu jakési červené bradavkovité útvary, předním koncem zabořené do těla. Jedná se o larvální stadia vodulí, které parazitují na dospělcích vážek jen určitou dobu.
POČET DRUHŮ: V současné době je známo: ve světě 5500 druhů, v Evropě asi 100 druhů, na území ČR 68 druhů.
SYSTÉM: Řád vážky se dělí na tři podřády - motýlice (Zygoptera), šídla (Anisoptera) a šídlice (Anisozygoptera). Kromě šídlic - staré, reliktní skupiny známé již z druhohor a přežívající ve dvou druzích V Japonsku a Himaláji - jsou oba zbývající podřády rozšířeny v četných druzích po celém světě.
VÝZNAMNÉ ČELEDI:
- Podřád: Zygoptera - motýlice
- Čeleď: Calopterygidae - motýlicovití
- Čeleď: Coenagrionidae - šidélkovití
- Čeleď: Lestidae - šidlatkovití
- Čeleď: Platycnemididae - šidélkovití
- Podřád: Anisoptera - šídla
- Čeleď: Aeshnidae - šídlovití
- Čeleď: Corduliidae - lesklicovití
- Čeleď: Gomphidae - klínatkovití
- Čeleď: Libellulidae - vážkovití
Mají štíhlé tělo, menší, od sebe oddělené oči a dva páry tvarově
shodných, ke kořeni stopkovitě zúžených křídel. Let motýlic
je třepotavý, tudíž i málo výkonný. Vsedě drží křídla těsně
zvednutá nad zadečkem a lícní stranou přiložená k sobě.
Všechny druhy motýlic jsou vázány na blízkost vody, na
kořist číhají ze zálohy. Jejich larvy poznáme podle tří
lamel rozličného tvaru na konci zadečku.
U nás dva veliké a velmi nápadné druhy, které létají od jara až do podzimu. Samci i samice se odlišují zbarvením. Na křídlech samice se navíc vyskytuje ještě tzv. nepravá plamka, což je malé, ale zřetelné políčko, ležící na předním okraji. Stanoviště motýlic jsou řeky a drobnější vodí toky. Larvy jsou málo pohyblivé, zdržují se na dně tekoucích vod a od larev jiných čeledí vážek se poznají jednak podle trojhranných přívěsků, jednak podle celkového vzhledu tykadel; jejich prvý článek je delší a silnější.
Příklady druhů:
Calopteryx virgo - motýlice obecná
Calopteryx splendens - motýlice lesklá
Velmi se podobají šídlatkám. Mají rovněž čirá křídla, žilnatinu však tvoří čtyřúhlá políčka. Podobně jako šídlatky jsou i šidélka celkem špatní letouni. Sedí s křídly přiloženými k sobě a namířenými dozadu.
Příklady druhů:
Coeagrion puella - šidélko páskované
Coeagrion pulchellum - šidélko širokoskvrnné
Coeagrion ornatum - šidélko ozdobné
Pyrrhosoma nymphula - šidélko ruměnné
Příklady druhů:
Lestes sponsa - šidlatka páskovaná
Chalcolestes viridis - šidlatka velká
Příklady druhů:
Platycnemis pennipes - šidélko brvonohé
Šídla se od motýlic liší nestejně velkými křídly, která jsou v klidu rozestřena vodorovně. Zadní křídla přiléhají k tělu širokou bází a mají i odlišnější žilnatinu. Hlava je velká s nápadnýma klenutýma očima, které se na temeni většinou vzájemně dotýkají. Let šídel je vytrvalý, rychlý a obratný. Zavalité larvy mají na konci zadečku tzv. anální pyramidu.
V této čeledi jsou soustředěny naše největší druhy vážek, které patří také k nejkrásnějším. Vel,i hbitě a vytrvale létají nad vodní hladinou, kolem břehů, v lesích, na loukách a nejednou i ve městech. V klidu sedávají ve svislé poloze a křídla mají široce roztažená. Některá šídla létají za plného slunce, často však se objevují i za soumraku.
Příklady druhů:
Aeshna juncea - šídlo sítinové
Aeshna grandis - šídlo velké
Aeshna cyanea - šídlo modré
Anax imperator - šídlo královské
Příklady druhů:
Zahrnuje velké, nejčastěji kovově zbarvené druhy. Samci stejně jako u klínatkovitých se poznají jednak podle vykrojených zadních křídel, jednak podle výrůstků (oušek) na druhém zadečkovém článku. Imaga sedí kolmo zavěšena a mají křídla roztažená.
Cordulia aenea - lesklice měděná
Příklady druhů:
Opiogomphus cecilia - klínatka rohatá
Gomphus vulgatissimus - klínatka obecná
Čítá středně velké druhy, nejčastěji žlutě, červeně, hnědě až tmavě zbarvené, někdy i šedomodře ojíněné. Samci i samice mají stejně utvořená křídla. Sedí - li, natahují přední křídla dopředu.
Příklady druhů:
Libellula quadrimaculata - vážka čtyřskvrnná
Libellula depressa - vážka ploská
Sympetrum flaveolum - vážka žlutavá
Sympetrum sanguineum - vážka rudá
Související odkazy:
- Znáte řád vážky - Odonata? (Test B1).
- Celkový přehled užité literatury.