Podřád: Sternorrhyncha
ZNAKY: Ústní ústrojí bodavě sací, báze spodního pysku patrná až na úrovni předních kyčlí nebo i kaudálněji. Sklerotizace hlavy je částečně potlačena. Tykadla nemodifikovaná. Oba páry křídel nejčastěji stejně slabě sklerotizované. Chodidla 1 - 2 článková. Cerky chybějí.
VELIKOST: 0,2 - 10 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna nedokonalá, s častými modifikacemi ve smyslu neometabolie, tedy potlačování vývoje imaginálních znaků.
POTRAVA: Jsou to fytofágové, často nejnebezpečnější škůdci rostlin, poškozují je sáním, přenosem viróz a produkcí medovice.
Mery jsou podobné křískům se dvěma páry blanitých křídel, v klidu střechovitě složenými. Sosák je patrný až za předními kyčlemi. 3. pár noh je upraven ke skákání a umožňuje imagům poměrně dlouhé skoky, na které obyčejně navazuje krátký let. Mery se živí sáním na jemnějších částech rostlin, jako jsou květy, listy a stonky. Imaga jsou méně náročná na množství potravy i na její kvalitu než nymfy. Naše druhy jsou poměrně vlhkomilné.
Po kopulaci klade samička krátkým kladélkem vajíčka na živné rostliny. Vajíčka jsou dlouze oválná, s kratším nebo delším stopkovitým výběžkem, kterým jsou "zasazena" do tkáně rostliny. Zprvu jsou bělavá, před líhnutím postupně tmavnou. 1. nymfální instar se osvobozuje při líhnutí současně i z embryonální kutikuly, která zůstává ve vajíčku. Postembryonální vývoj je paurometabolie a probíhá v 5 instarech. První instar, nepříliš podobný imagu, je zpravidla oválný a jednotlivé části těla nejsou příliš zřetelně odděleny. Je velmi pohyblivý a vyhledává vhodnou část rostliny k sání. Ostatní instary jsou přisedlé a jen velmi omezeně pohyblivé. Mají i relativně kratší nohy, které na rozdíl od imag nejsou schopné skoku. Během postembryonálního vývoje dochází ke zvyšování počtu článků tykadel, noh, ke zřetelnému oddělení hlavy, hrudi a zadečku a k vývoji křídelních pochev. Nymfy jsou postupně plošší a širší. Některé jsou lysé, u merulí (Triozinae) je okraj těla pokryt věncem voskových knotů, jejichž počet a hustota se stářím instaru vzrůstají. Vytvářejí tzv. marginale, lem, umožňující nymfě těsné přisednutí k podložce. I barva nymf se během postembryonálního vývoje dosti podstatně mění. Nymfy sají velké množství potravy a produkují i odpovídající množství tekutých, cukr obsahujících výkalů, které pokrývají celou plochu listů, ale i prostor pod živnými rostlinami, lepkavou medovicí. Některé druhy škodí, především na ovocných stromech. Vývoj mnoha druhů je jednoletý, jiné druhy mají dvě i více generací do roka. Přezimují často imaga, u některých druhů vajíčka nebo i 1. nymfální instar.
Související odkazy:
- Celkový přehled užité literatury.