Řád: škvoři (Dermaptera)
ZNAKY DOSPĚLCŮ: Nepočetný řád škvorů zahrnuje středně velký hmyz s kousacím ústním ústrojím. Hlava prognátní, zploštělá, dobře pohyblivá. Přítomny velké složené oči, jednoduchá očka (ocelli) nevyvinuta. Předohruď s nápadným štítem. První pár křídel zkrácený, pevný, hladký, bez žilnatiny, tzv. krytky (tegminy); druhý pár blanitý, nejčastěji dobře vyvinutý, vějířovitě složený pod první pár. Blanitá polokruhovitá křídla jsou tvořena hlavně velkým, vějířovitým análním lalokem, přední část křídla (= vše mimo análního laloku) tvořena kožovitou squamou (šupinou), v klidu je vidět pouze šupina. Štíhlý a pohyblivý zadeček končí tuhými, víceúčelovými jednočlánkovými klíšťkovitými cerky, které kromě chytání kořisti a obrany slouží i k vytahování a skládání zadních blanitých křídel zpod krovek. Pohlavní dvojtvárnost je ve tvaru klíštěk, které jsou u samců mohutnější a zakřivenější, u samic více rovné (OBR). Krátké běhavé nohy s tříčlánkovými chodidly.
ZNAKY LAREV: Larva škvorů je velice podobná dospělému hmyzu; je však menší, má menší počet tykadlových článků (při každém svlékání jich přibývá) a také klíšťky na konci zadečku jsou jednodušší. Na rozdíl od imaga larva nemá křídla.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Škvoři procházejí při vývoji proměnou nedokonalou. Jejich vývoj je z mnoha hledisek velice zajímavý. Než samička začne klást vajíčka, vyhledá vhodné místo pod kamenem nebo v zemi, kde vyhloubí komůrku. Vajíček není mnoho, zpravidla jen několik desítek. Velký počet (jaký je znám např. u některých škůdců) zde není ani potřebný. Celá snůška je totiž skryta a navíc chráněna samičkou, která nakladená vajíčka už neopouští. Po celou dobu jejich vývoje jim věnuje pozoruhodnou péči. Často je olizuje; tím je zbavuje nejen drobných úlomků, které by je mohly poškodit, ale často i spór rozmanitých plísní. V hnízdě přenáší vajíčka z místa na místo. Přitom špatná a poškozená vajíčka vyhazuje, aby předešla infekci zdravých vajíček. Samička odhání od vaječné snůšky také veškerý loupeživý hmyz a nevyjímá ani samečka. Zdá se, že přítomnost samičky v hnízdě je nutná pro normální vývoj vajíček; opuštěná vajíčka zplesniví a dále se nevyvíjejí. Samice setrvává v hnízdě ještě i nějaký čas poté, co se vylíhly mladé larvy. Teprve po druhém svlékání se larvy rozlézají po krajině. Samička splnila svůj životní úkol a umírá. Škvoři mají v průběhu roku jediné pokolení.
POTRAVA A ZPŮSOB ŽIVOTA: Škvoři žijí skrytě, přes den zalézají (často v početných skupinách) do tmavých úkrytů a opouštějí je až v noci. Rychle a hbitě běhají, i létající druhy dávají tomuto způsobu pohybu přednost. Většinou jsou všežraví, živí se živými i mrtvými látkami všeho druhu. Mají vyšší nároky na teplotu a vlhkost, a proto nejvíc druhů žije v subtropech a tropech.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 1300, 10 čeledí; v ČR 3 čeledi, 7 druhů.
FYLOGENEZE: V porovnání s jepicemi, vážkami, pošvatkami nebo se šváby, kteří patří k hmyzu nesmírně starému, jsou škvoři vývojově mnohem mladší. Jejich prapředci se nám zachovali ve zbytcích z období druhohor, z jury, která proslula v dějinách tvorstva jako doba, v níž naši planetu osídlovali obrovští veleještěři.
ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní
Tykadla delší, cerky samce dlouhé, penis samce ze dvou sklerotizovaných laloků.
Příklady rodů či druhů:
Labidura riparia - škvor velký - délka 9 - 26 mm (bez klíštěk na konci zadečku), tykadla 25 až 30 článková. Obývá písčité pláže, duny nebo pobřežní pásma s nízkou hladinou spodní vody. Na rozdíl od škvora obecného je spíš masožravcem a kořist - hmyz, pavouky a korýše - uchopuje a podává si k ústům klíšťkami. V písku si hrabe šikmé chodby sahající až 40 cm hluboko. Obvykle za soumraku nebo za svítání číhá s nataženými tykadly uzavřeného vchodu chodby na procházející kořist.
Anisolabis annulipes - škvor jižní - délka 9 - 14 (bez cerků), tykadla 16 článková, zavlečený.
Tykadla kratší, penis samce s jedním lalokem.
Druhý článek chodidel (tarsus) válcovitý (OBR), tykadla dvanáctičlánková.
Příklady rodů či druhů:
Labia minor - škvor malý - je náš nejmenší škvor, který dosahuje průměrné délky kolem 7 mm (i s malými klíšťkami na zadečku). Žije v polích a v létě bývá velmi hojný.
Druhý článek chodidel tvaru srdčitého lalůčku (OBR)
Příklady rodů či druhů:
Forficula auricularia - škvor obecný - je 9 - 16 mm dlouhý (bez klíštěk na konci zadečku). Je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších druhů hmyzu vůbec. Najdeme ho skoro všude, v chalupě i na poli, v lese i na skále. Vyskytuje se prakticky po celý rok. I když je rozšířený téměř po celém světě, dává přednost spíše chladnějším oblastem. Je to noční druh, který je ve dne zalezlý pod kameny, pod kůrou stromů i pařezů, pod kládami, ve starých hadrech apod. Živí se různou potravou, často napadá i málo pohyblivý dospělý hmyz, jako mšice nebo larvy. Na rozdíl od většiny ostatních škvorů nepoužívá k uchopení kořisti klíštěk. Na obrázku víceméně rovné cerky samice (OBR). Samec má cerky mohutnější a zakřivenější.
Apterygida albipennis
Anechura bipunctata - škvor dvojskvrnný - délka 9 - 17 cm (bez cerků), je druhem skalních stepí.
Specializovaný podřád zahrnuje pět druhů žijících v jihovýchodní Asii. Paškvoři žijí jako komenzálové v srsti netopýrů tadarid. Mají ploché bezkřídlé tělo s redukovanýma očima, měkkými a spíš vláknitými klíšťkami a nohama uzpůsobenýma pro pohyb v srsti. Jsou živorodí, vajíčka se vyvíjejí v těle a jejich výživu zajišťuje vyživovací orgán (pseudoplacenta) vzniklý přeměnou buněk folikulárního epitelu vaječníků. Paškvoři svým hostitelům nijak neškodí, živí se různými ústrojnými odpadky, kožními sekrety, popřípadě ektoparazity svých hostitelů.
Příklady rodů či druhů:
Arixenia esau - paškvor sundský - z Indonésie žije v kožních záhybu na břiše netopýra tadaridy lysé (Cheiromeles torquatus).
Podřád zahrnuje 11 afrických druhů žijících jako komenzálové u křečkomyší (Cricetomyinae). Stejně jako paškvoři mají ploché bezkřídlé tělo s měkkými a spíš vláknitými klíšťkami a nohama uzpůsobenýma pro pohyb v srsti. Oči chybí. Jsou živorodí, vajíčka se vyvíjejí v těle a jejich výživu zajišťuje vyživovací orgán (pseudoplacenta) vzniklý přeměnou buněk folikulárního epitelu vaječníků. Svým hostitelům nijak neškodí, živí se různými ústrojnými odpadky, kožními sekrety, popřípadě ektoparazity svých hostitelů.
Příklady rodů či druhů:
Hemimeria talpoides - hryzenka podivná - ze západní Afriky se drží v srsti krysy obrovské (Cricetomys gambianus).
Související odkazy:
- Celkový přehled užité literatury.