Řád: síťokřídlí (Neuroptera)
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 5000 a 18 čeledí; v ČR asi 90 druhů a 8 čeledí.
ČELEDI: - Mantispidae (pakudlankovití), Hemerobiidae (denivkovití), Chrysopidae (zlatoočkovití), Myrmeleontidae (mravkolvovití), Ascalaphidae (ploskorohovití), Sisyridae (vodnářkovití), Osmylidae (strumičníkovití), Coniopterygidae (bělotkovití)
ZNAKY DOSPĚLCŮ: Tělo je křehké, na pohyblivé hlavě se nacházejí velké klenuté oči. Ústní ústrojí kousací. Síťokřídlí mají dva páry podobných křídel s hustou žilnatinou, někdy barevných; v klidu jsou křídla střechovitě složena. Tvarově i velikostně jsou variabilní.
ZNAKY LAREV: Dravé larvy mají originálně upraveno původně kousací ústní ústrojí. Kusadla, mající na spodní straně žlábek a čelisti, jsou k sobě pěvně přiložena a vytvářejí kanálek spojený s ústní dutinou. Vytváří se tak účinný nasávací orgán, který kořist zachycuje, nabodává a vysává. Je pravidelně vybaven žlázou, jejíž sekret oběť ochromí a zabije. Kanálkem se dostávají do oběti i fermenty, které ji mimotělně natráví. Ústní otvor je neprůchodný, patrný jen jako štěrbina při základu kusadel. Další zvláštností larev je neprůchodnost jejich zažívacího traktu; mezi střední a zadní částí je střevo zaškrcené. Exkrementy jsou odstraněny z těla až v imaginálním stadiu. Malphigické trubice larev se stávají v pozdní fázi posledního instaru snovací žlázou, vylučující řitním otvorem vlákno, které používají larvy k upředení kokonu, v němž se pravidelně kuklí.
VELIKOST: Síťokřídlí jsou velmi různorodým řádem hmyzu. Zatímco nejmenší druhy dosahují velikosti několika milimetrů, u největších přesahuje rozpětí křídel až 150 mm.
STANOVIŠTĚ: Až na výjimky jsou síťokřídlí málo výkonnými letci úzce vázání na místo svého rodiště. Obývají rozmanité biotopy, většina druhů je aktivní až po setmění, pestře zbarvené druhy létají za dne.
POTRAVA: Jsou to dravci, především predátoři členovců. Některé druhy však potravu vůbec nepřijímají. Dospělci žijí poměrně dlouho a až na výjimky žijí samotářsky.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá. Vajíčka kladou jednotlivě nebo ve snůškách buď volně, nebo je přilepí k podkladu často na stopce. Larvy jsou dravé. Kukla je kousací, vyvíjí se v kokonu upředeném z hedvábitého produktu larválních malpických trubic.
ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní.
Pakudlankovití se od ostatních síťokřídlých liší nápadně dlouhou a pohyblivou předohrudí s nohama přeměněnýma v loupeživé orgány. Křídla ukládají střechovitě.
Příklady rodů či druhů:
Mantispa styriaca - pakudlanka jižní - žijící pouze v nejteplejších oblastech ČR, rozpětí křídel 30 - 40 mm. Dospělci chytají různé drobné členovce, především mouchy. Na kořist číhají na rostlinách a zmocňují se jí bleskurychlým vymrštěním předního páru nohou. Samice klade několik tisíc vajíček na dlouhé stopce na kůru nebo listy stromů a keřů. Vývin je tzv. polymetabolie. Z vajíček se líhnou pohyblivé larvy prvního instaru, které bez potravy přezimují v různých úkrytech. Na jaře invazní, velmi pohyblivá larva proniká do kokonů pavouků, kde se živí vajíčky i nedospělými pavouky (hlavně slíďáků) a svléká se do morfologicky zcela odlišného, málo pohyblivého, bělavého larválního instaru, který se kuklí uvnitř prázdného pavoučího kokonu ve vlastním kokonu a samotná kukla je ještě uzavřena v poslední larvální svlečce. Hotový dospělec musí při uvolňování překonat všechny vrstvy - kutikulu kukly, poslední larvální svlečku, stěnu kokonu a stěnu vaječného kokonu pavouka.
Zahrnují malé druhy s průhlednými nebo zakalenými křídly pokrytými drobnými chloupky. Létají hlavně v noci, při vyrušení se často stavějí mrtvými. Vyskytují se na stromech a keřích, kde pronásledují malý hmyz, hlavně mšice, mery a molice, příležitostně olizují i medovici. Dravé larvy se způsobem života od dospělců neliší.
Příklady rodů či druhů:
Hemerobius pini
Jsou druhově nejpočetnější čeledí síťokřídlých. Vyznačují se zelenavým tělem a průhlednými křídly s opalizujícím leskem. Po obou stranách předohrudi se nacházejí zápašné žlázy, jejichž sekret výrazně páchne po česneku. Zlatoočky jsou aktivní za soumraku a v noci, kdy často naletují i na světlo. Živí se hlavně drobným hmyzem, především mšicemi, některé druhy i pylem a nektarem. I kopulace a kladení vajec probíhá v noci. Samice kladou vajíčka na dlouhých stopkách v počtu 100 - 900 zpravidla poblíž kolonií mšic. Vajíčka jsou kladena na delších nebo kratších stopkách, které ale zpravidla nepřesahují délku 1 cm. Za 5 - 15 dní se z nich líhnou, za pomocí vaječného zubu, larvy 1. instaru. Larvy jsou protáhlé, velmi pohyblivé se silnými, háčkovitými brvami po celém těle, zvláště na bradavkovitých výběžcích po stranách článků hrudi a zadečku. Larvy mají druhově charakteristickou barvu a zejména kresbu. Jsou velmi dravé a živí se drobným hmyzem, především mšicemi a patří tak k jedněm z nejužitečnějších druhů hmyzů. Larvální stadium prochází třemi instary, larvy si nalepují na tělo a na háčkovité brvy vysáté kožky kořisti spolu s různým detritem. Doba trvání larválního stadia kolísá u našeho běžného druhu zlatoočky obecné za letních teplot mezi 8 - 22 dny. Za tuto dobu zahubí larva 150 - 200 mšic. Larvy jiných středoevropských druhů žijí déle a zapřádají koncem léta na skrytém místě kokon, v němž přezimují. Na jaře se v kokonu kuklí. Kukla je kousací. Koncem kukelního stadia prokouše farátní imago silnými kusadly stěnu kokonu, vylézá z něho ven a líhne se v dospělé stadium. Vývoj trvá u většiny druhů 1 rok, přezimuje poslední larvální instar.
Příklady rodů či druhů:
Chrysoperla carnea - zlatoočka obecná - má dvě generace v roce a přezimuje jako imago. Dospělci přezimují v různých úkrytech, nezřídka v lidských příbytcích. Zbarvení těla ovlivňuje výše teploty. Za vyšších teplot je zelené, za nižších se mění v žlutohnědé. Larvy se živí především mšicemi.
Do této čeledi patří největší zástupci síťokřídlých. Mají úzká dlouhá křídla, krátká paličkovitá tykadla a dlouhá pysková makadla. Většina druhů obývá suché a teplé biotopy. Létají většinou za soumraku nebo v noci, většina druhů je dravá, menší druhy chytají malý, měkký hmyz, velké druhy při chytání používají silných ostruh na holeních. Vajíčka kladou jednotlivě do suché půdy. Zavalité larvy s velkou hlavou a silnými ozubenými kusadly žijí volně v hrabance, v trouchu nebo na stromech. Stromové larvy aktivně pronásledují kořist na kůře, s kterou dokonalé splývají. Zemní larvy se zahrabou v sypké půdě těsně pod povrchem, kde číhají na kořist, nebo se v ní ukrývají přes den a vydávají se za potravou až po setmění.
Příklady rodů či druhů:
Myrmeleon formicarius - mravkolev obecný - měří v rozpětí křídel 65 až 75 mm. Imaga létají večer v červenci na písčitých lokalitách, za dne usedají na křoví a do rozmanitých úkrytů. Samice klade vajíčka do písku. Jestliže někdo neměl to štěstí pozorovat dospělého mravkolva, může poměrně lehce nalézt jeho larvu, která si vyhrabává v písku nálevkovitou jamku; na jejím dně sedí a číhá na kořist. Jamky bývají na výslunných svazích, často pod keři, kde jsou chráněny před deštěm. Hmyz, který leze kolem (nejčastěji to bývají mravenci), padá do jamky. Larva jej pevně uchopí, usmrtí a vysaje. Když se kořist snaží z jamky uniknout, začne po ní larva meta zrnéčka písku, až ji znovu srazí do jamky. Larva obyčejně dvakrát přezimuje; kolem sebe vytvoří asi 20 mm dlouhý kokon, v němž se zakuklí.
Euroleon nostras - mravkolev skvrnitý
Ploskorohy na první pohled odlišíte od mravkolvů podle nápadně dlouhých paličkovitých tykadel. Navíc denní druhy mají široká trojúhelníkovitá křídla pestře zbarvená. Oči ploskorohů jsou rozděleny rýhou na dvě poloviny - horní část je citlivá na krátkovlnné, spodní na dlouhovlnné světlo. Denní druhy jsou výkonnými letci, jsou to dravci lovící v letu. Vajíčka kladou po skupinách po 30 - 60 na rostliny. Larvy se po vylíhnutí nejdříve sdružují do skupin a nepřijímají potravu. Později se rozptylují do okolí a žijí jednotlivě, pronásledujíce na zemi nebo na stromech různý hmyz.
Příklady rodů či druhů:
Libelloides coccajus - ploskoroh žlutý - je v rozpětí křídel o něco větší (45 až 53 mm) než ploskoroh pestrý. Snadno se pozná podle tmavé skvrny na zadních křídlech, která dosahuje až k zadnímu úhlu křídla. Imaga létají od června do konce července, případně ještě v srpnu, na stepních lokalitách. Druh je u nás velmi vzácný.
Libelloides macaronius - ploskoroh pestrý
Vodnářkovití zahrnují malé, nenápadné druhy (v rozpětí křídel mají nejvýše 15 mm), vázané na blízkost vody. Tělo i křídla jsou hnědavá. Aktivní jsou opět v noci; přes den sedí na pobřežní vegetaci. Za květnových a červnových nocí dochází ke kopulaci a ke kladení vajec na rostliny čnějící nad vodu. Embryonální vývoj trvá asi 14 dní a vylíhlé larvy nemající ještě tracheální žábry, padají do vody, plavou a vyhledávají vodní houby nebo mechovky, na kterých parazitují. Mají tenké, dlouhé, styletovité a mírně rozbíhavé ústní ústrojí (bez pyskových makadel), kterým vysávají povrchové tkáně hub a mechovek. Larvy 2. a 3. instaru mají na spodní straně prvých sedmi zadečkových segmentů článkované tracheální žábry. Poslední třetí larvální instar opouští na podzim vodu a přezimuje, zapředen do kokonu, nejčastěji na pobřežní vegetaci. Na jaře, v dubnu až červnu, dochází v kokonu ke kuklení a brzy na to k líhnutí imag. Vývoj těchto potravně specializovaných síťokřídlých trvá jeden rok.
Příklady rodů či druhů:
Sisyra fuscata - vodnářka hnědavá - přes den lze vodnářky jen stěží zastihnout, skrývají se v pobřežní vegetaci a létají až v noci. Samice kladou vajíčka v malých skupinách asi po 50 na rostliny nad vodou a celou snůšku překrývají jemnými vlákny. Vylíhlé larvy padají do vody a vyhledávají své hostitele - sladkovodní houby nebo mechovky.
Jde o středně velké až velké, zlatoočkám podobné druhy s opalizujícími, černě skvrnitými křídly.
Příklady rodů či druhů:
Osmylus fulvicephalus - strumičník zlatooký - rozpětí předních křídel činí až 50 mm. V klidu jsou křídla střechovitě složená. Žije v lučinatých krajinách a v lesních údolích v okolí vod. Z vajíček vykladených na pobřežních rostlinách se líhnou obojživelné larvy, které loví kořist na vlhkém břehu i ve vodě. Larva ale nedovede plavat. Běžnou potravou larev jsou larvy komárů a pakomárů. Vývoj strumičníků je jednoletý s přezimující larvou.
Nejmenší síťokřídlí. Hnědavá imaga, velká nejčastěji okolo 5 mm, mají často irizující křídla s poměrně málo komplikovanou žilnatinou. Tělo a křídla jsou pokryta voskovým popraškem nanášeným nohama z ústí mnoha voskových žláz na zadečku. Bělotky žijí na stromech a keřích. Celkem asi 200 vajec je kladeno jednotlivě nebo v malých skupinách na listy nebo na kůru. Vajíčka nemají stopky. Za 1 - 3 týdny se z nich líhnou larvy, které procházejí 3 nebo 4 instary. Obdobně jako imaga jsou i larvy arborikolní. Tělo je poměrně krátké s malou hlavou a s dlouhýma nohama. Nápadný je rozšířený "plácačkovitý" konečný článek pyskových makadel a velký protáhlý svrchní pysk. Larvy jsou dravé, živí se vysáváním drobných členovců, jako jsou roztoči, červci a mšice. Jsou bělavé nebo i pestře zbarvené, často s kresbou. Kuklí se na listech, větvích a kmenech stromů, v kokonu utkaném z výměšku malphigických žláz. Kukla je kousací jak u všech ostatních síťokřídlých. Mají pravidelně dvě generace do roka, 2. generace přezimuje v kokonu jako poslední larvální instar.
Příklady rodů či druhů:
Coniopteryx parthenia - bělotka
Exotická čeleď rozšířena v Africe a v tropické Asii, nejblíže k nám na Balkáně. Mají stužkovitá zadní křídla, která jako rovnovážné orgány za třepotavého letu podélně, bez pohybu přikládají k zadečku. Dravé larvy s mohutnými kusadly a často i s nápadně prodlouženou předohrudí žijí v sypké půdě, prachu či písku na dně malých sklaních dutin a převisů či jeskyněk.
Příklady rodů či druhů:
Nemoptera sinuata - stuholetka jižní - vyskytuje se na nejteplejších místech východního Středomoří.
Související odkazy:
- Celkový přehled užité literatury.