Stručné charakteristiky řádů hmyzu
ZNAKY: Dozadu zúžené tělo, jehož svrchní strana je vyklenutá a spodní skoro plochá, je kryto šupinkami. Ústní ústrojí kousací, tykadla dlouhá, mnohočlánková. Poslední článek zadečku s párem článkovaných štětů a nepárovým paštětem. Složené oči velké, často se dotýkají. Zbarvení nejčastěji hnědé, mnohdy s kresbou.
STANOVIŠTĚ: Nejčastěji v kamenných sutích, u pat stromů, na slunných místech. Skáčou pomocí zadečkových končetin posledního páru.
POTRAVA: Živí se rostlinnou potravou: řasami, lišejníky, zbytky rostlin.
ZNAKY: Dozadu zúžené tělo, jehož svrchní strana je vyklenutá a spodní skoro plochá, je kryto šupinkami. Ústní ústrojí kousací, tykadla dlouhá, mnohočlánková. Poslední článek zadečku s párem článkovaných štětů a nepárovým paštětem. Složené oči chybějí nebo jsou malé, značně oddálené. Zbarvení žlutavé nebo stříbřité.
STANOVIŠTĚ: V lidských obydlích a provozovnách, také v hnízdech různých druhů mravenců.
ZNAKY: Ústní ústrojí zakrnělé. Tykadla krátká, bičíkovitá, přední nohy velmi dlouhé. Křídla v klidu nahoru a dozadu složená, zadní menší, často redukovaná nebo zcela chybějí. Konec zadečku s dvěma dlouhými štěty a často i s nepárovým paštětem. Zbarvení od žlutavého a bělavého po černé.
VELIKOST: 3 - 38 mm (platí pro druhy na území bývalé ČSFR)
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Nedokonalá proměna se stadiem polodospělce (subimago) mezi poslední nymfou a dospělcem. Polodospělec má všechny znaky dospělce, celé tělo je potaženo jemnou blankou, a proto je matně lesklé. Při svlékání do imaga odvrhuje subimago celou kožku. Nymfy s fungujícím kousacím ústním ústrojím se vyvíjejí ve všech typech vod.
POTRAVA: Nymfy jsou býložravé, v menší míře i dravé. Jsou využívány k bioindikaci kvality vody. Dospělci nepřijímají potravu a žijí příslovečně krátkou dobu.
ZNAKY DOSPĚLCŮ: Kousací ústní ústrojí a dva páry křídel s komplikovanou, unikátní žilnatinou s plamkou na předním okraji křídel. Tělo štíhlé, hlava velká a pohyblivá, tykadla krátká a štětinovitá, velké klenuté oči, mohutná a dozadu zkosená hruď, nohy posunuté k hlavě, u samců na druhém zadečkovém článku druhotný pářicí ústroj.
ZNAKY LAREV: Ústní ústrojí kousací, dolní pysk přeměněný v masku, tykadla krátká, oči velké a klenuté, zadeček se třemi lamelovými nebo trnovými výběžky na konci.
VELIKOST: Délka těla 20 - 80 mm, rozpětí až 110 mm (platí pro druhy na území bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je nedokonalá. Nymfy se vyskytují ve stojatých i tekoucích vodách, dospělci často daleko od vody.
POTRAVA: Jsou to dravci.
ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní.
POČET DRUHŮ: V současné době je známo - ve světě 5500 druhů, v Evropě asi 100 druhů, na území ČR 68 druhů v 9 čeledích.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací, často zakrnělé. Dva páry křídel jsou v klidu ploše složeny na zadečku nebo ho částečně obalují; u samců jsou křídla někdy zkrácena. Na konci zadečku je pár cerků, obyčejně dlouhých, článkovaných. Zbarvení je kouřově hnědé, žlutavé nebo zelenožluté.
VELIKOST: 3,5 - 30 mm (platí pro druhy na území bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá. Zdržují se se v okolí tekoucích vod a jezer, kde se vyvíjejí nymfy.
STANOVIŠTĚ: Většina pošvatek jsou chladnomilní obyvatelé hor a podhůří. Zdržují se v okolí tekoucích vod, kde se vyvíjejí nymfy.
POTRAVA: Dospělci jsou buď býložravci, živí se řasami a lišejníky, nebo přijímají jen vodu. Nymfy jsou býložravé nebo dravci.
ZNAKY: Shora zploštělí, dlouze vejčitého tvaru. Kousací ústní ústrojí namířeno dolů, hlava skryta pod nápadnou předohrudí, jež tvoří štít. První pár křídel nejčastěji plně vyvinut u samců, zkrácen u samic, pigmentovaný, tužší než druhý pár křídel; oba s žilnatinou vytvářející síťovitou strukturu. Konec zadečku s článkovanými cerky, u samců ještě s párem stylů.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá. Vajíčka v pevných schránkách, oothékách.
STANOVIŠTĚ A AKTIVITA: Většina druhů s noční aktivitou, někteří synantropní a kosmopolitní. Volně žijící druhy s denní aktivitou; v hrabance i na vegetaci.
POTRAVA: Býložravci i všežravci.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. Tykadla dlouhá, více než třicetičlánková. Samice se zřetelným kladélkem. Sluchový orgán v předních holeních; samci cvrkají třením předních křídel o sebe. Jejich zbarvení je zelené, hnědé, šedé nebo černé.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá.
STANOVIŠTĚ A AKTIVITA: Skáčou a často létají. Mnoho druhů je aktivních v noci; vylézají na vegetaci.
POTRAVA: Jsou masožraví, býložraví nebo všežraví.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. Tykadla krátká, vždy s méně než 30 články. Kladélko samice krátké, nebo chybí. Sluchové orgány umístěny po obou stranách prvního zadečkového článku; samci vydávají zvuk třením stehen zadních noh o první pár zpevněných křídel nebo o zadeček. Zbarvení hnědé, šedé a zelené.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá.
STANOVIŠTĚ A AKTIVITA: Jsou aktivní ve dne především za slunečního svitu. Žijí na povrchu půdy na suchých místech, ale i v bažinách.
POTRAVA: Jsou to býložravci.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. První pár křídel zkrácený, pevný, hladký, bez žilnatiny; druhý pár blanitý, nejčastěji dobře vyvinutý, vějířovitě složený pod první pár. Pohlavní dvojtvárnost ve tvaru klíšťkovitých cerků, které jsou u samců mohutnější.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá, samice pečují o vajíčka a mladé nymfy.
POTRAVA: Jsou to všežravci.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 1300; v ČR 3 čeledi, 7 druhů.
ZNAKY: Na první pohled je poznáme podle charakteristického loupeživého prvního páru noh, nápadně dlouhé často poněkud vztyčené předohrudi na kterou nasedá poměrně malá ale velice pohyblivá hlava. Kromě štětů vyrůstajících na 10. článku mají samci kratičké přívěsky zvané styli na 9. článku. Vyznačují se častou nepřítomností křídel u samic. Samce od samice rozlišíme podle počtu viditelných zadečkových článků. Pokud jich má sedm nebo více, je to samice, pokud jich je šest a méně, je to samec (některé vzácné, vesměs zemní druhy mohou však mít jen čtyři články).
VELIKOST: Od méně než 1 cm až do 25 cm.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna nedokonalá. Tvorba zvláštních obalů - ooték, které slouží k ochraně vajíček.
POTRAVA: Charakterizujícím projevem kudlanky je její dravost.
ZNAKY: Tělo štíhlé a málo sklerotizované, ústní orgány kousací, samice bezkřídlé a samci většinou okřídlení, silné a krátké, chodidla tříčlánková, snovací žlázy na prvním chodidlovém článku předních nohou.
ROZŠÍŘENÍ: Subtropické a tropické pásmo.
POČET DRUHŮ: asi 300
ZNAKY: Bezkřídlí, přímá a mírně zploštělá hlava, ústní orgány kousací, oči zakrnělé nebo chybějí, nohy běhavé se zvětšenými kyčlemi, vyvinuté kladélko.
ROZŠÍŘENÍ: Pobřežní pásmo severní části Tichého oceánu, východní Sibiř.
POČET DRUHŮ: asi 20 v 1 čeledi
ZNAKY: Společenský hmyz zakládající kolonie s funkčně i vzhledově rozdílnými kastami z jedinců obojího pohlaví, tykadla růžencovitá, ústní orgány kousací, oči zachované nebo zakrnělé a očka často chybějí, křídla blanitá a stejně velká, po rojení se odlamují, běhavé nohy se zvětšenými kyčlemi a čtyřčlennými chodidly, štěty krátké.
ROZŠÍŘENÍ: Subtropy a tropy, u nás nežijí.
POČET DRUHŮ: asi 2000 druhů v 7 čeledích
ZNAKY: Pospolný hmyz, drobná velikost, krátká devítičlenná a růžencovitá tykadla, ústní orgány kousací, chodidla dvoučlánková, blanitá křídla s redukovanou křídelní žilnatinou nebo často zakrnělá, štěty krátké, kladélko zakrnělé nebo chybí.
ROZŠÍŘENÍ: Tropy a subtropy.
POČET DRUHŮ: asi 30 v 1 čeledi
ZNAKY: Hůlkovité nebo lupenité tělo, přímá hlava, ústní orgány kousací, předohruď krátká, středohruď prodloužená stejně jako zadohruď splývající se zadečkem, přední křídla přeměněná v krytky, zadní křídla blanitá a vějířovitá, křídla ale často zakrnělá nebo chybějí, nohy kráčivé s krátkými kyčlemi a pětičlennými chodidly.
ROZŠÍŘENÍ: Tropy a subtropy.
POČET DRUHŮ: asi 2500 ve 2 čeledích
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací s mohutnými kusadly krytými velkým horním pyskem. Drobní, málo sklerotizovaní. Dva páry průhledných křídel u makropterních druhů vždy delší než zadeček, v klidu jsou křídla složena střechovitě nad tělem. Časté druhy brachypterní, mikropterní i apterní. Zbarvení žlutavé či hnědavé.
STANOVIŠTĚ: Žijí na stromech a křovinách, v hrabance, v hnízdech ptáků a savců, několik druhů je synantropních a při přemnožení může škodit na potravinách, starém nábytku, knihách, v herbářích a zoologických sbírkách. Častá je vazba na řasy, houby, plísně.
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna je nedokonalá.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací s vyvinutými kusadly na spodní straně hlavy, která je vždy širší než hruď. Tykadla 3 - 5 článková; oči silně redukované nebo chybějí. Tělo shora zploštělé, křídla chybějí, končetiny s 1 - 2 drápky. Zbarvení bělavé až žlutohnědé.
VELIKOST: 0,7 - 5 mm, výjimečně až 14 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
POTRAVA: Všenky jsou vytrvalí vnější cizopasníci ptáků a savců; živí se peřím, lupy, zřídka krví hostitelů. Jsou úzce vázány na druh hostitele. Při masovém výskytu snižují užitkovost domácích zvířat, poškozují jejich tělní pokryv, některé jsou přenašeči vnitřních parazitů a chorob.
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna je nedokonalá.
ZNAKY: Ústní ústrojí bodavě sací; tykadla 3 - 5 článková, oči rudimentární nebo chybějí. Hlava užší než hruď, na níž není možno rozeznat jednotlivé články. Nohy mají mohutný drápek sloužící k fixaci na chlupy hostitele. Tělo je shora zploštělé, křídla chybějí. Zbarvení bělavé nebo šedavé.
VELIKOST: 0,5 - 6,5 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna nedokonalá, s třemi nymfálními instary.
POTRAVA: Vši jsou krevsající stálí vnější cizopasníci savců. Přenášejí závažné infekční choroby člověka i zvířat.
ZNAKY: Jejich ústní ústrojí je bodavě sací, asymetrické. Hlava hypognátní. Mají dva páry dlouhých úzkých křídel s 1 - 2 podélnými a 1 - 5 příčnými žilkami. Na okraji křídel jsou třásně, které bývají na zadním okraji delší. Chodidla s vychlípitelným polštářkem (aroliem). Zbarvení žlutavé, hnědavé až černé.
VELIKOST: 0,5 - 5 mm, nejčastěji 1 - 2 mm.
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna nedokonalá, s dvěma pohyblivými a 2 - 3 klidovými, potravu nepřijímajícími juvenilními instary (remetabolie).
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Žijí na nejrůznějších rostlinách, prakticky na všech jejich částech, i v detritu. Většina jsou býložravci. Sají šťávy zelených rostlin, vysávají ale i řasy, houby a lišejníky, živí se také pylem vyšších rostlin. Draví třásnokřídlí napadají drobné členovce. Druhy sající na kulturních rostlinách patří ke škůdcům.
POČET DRUHŮ: asi 4500, v ČR 300 druhů ve 3 čeledích.
ZNAKY: Ústní ústrojí bodavě sací. První pár křídel původních ploštic je homogenní, kožovitý, u odvozených skupin vznikla polokrovka se sklerotizovanou základní částí a membranozní částí koncovou. Druhý pár křídel je blanitý. Ploštice mají pachové žlázy. Cerky chybějí.
VELIKOST: 0,8 - 42 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna je nedokonalá.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Většina ploštic je býložravá, žijí na nejrůznějších rostlinách; mnoho druhů je dravých (např. většina vodních ploštic), část z nich je specializována na sání krve teplokrevných obratlovců včetně člověka.
ZNAKY: Ústní ústrojí bodavě sací, spodní pysk vychází ze zadního okraje hlavy, která je úplně sklerotizovaná. Tykadla jsou od 3 článku štětinovitá, článkovaná nebo nečlánkovaná. První pár křídel je více nebo méně sklerotizovaný, v klidu střechovitě složený. Chodidla jsou tříčlánková. U některých skupin je na bázi zadečku vyvinut bubínkovitý stridulační orgán. Cerky chybějí.
VELIKOST: 2 - 85 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna nedokonalá, paurometabolie.
POTRAVA: Křísi jsou býložravci, v nymfálním i dospělém stádiu se živí sáním šťáv na nejrůznějších částech rostlin.
ZNAKY: Ústní ústrojí bodavě sací, báze spodního pysku patrná až na úrovni předních kyčlí nebo i kaudálněji. Sklerotizace hlavy je částečně potlačena. Tykadla nemodifikovaná. Oba páry křídel nejčastěji stejně slabě sklerotizované. Chodidla 1 - 2 článková. Cerky chybějí.
VELIKOST: 0,2 - 10 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ: Proměna nedokonalá, s častými modifikacemi ve smyslu neometabolie, tedy potlačování vývoje imaginálních znaků.
POTRAVA: Jsou to fytofágové, často nejnebezpečnější škůdci rostlin, poškozují je sáním, přenosem viróz a produkcí medovice.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. Dva páry širokých tmavohnědých křídel s hustou žilnatinou jsou v klidu střechovitě složeny nad zadečkem.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá. Vodní larvy mají kousací ústní ústrojí, zadeček s tracheálními žábrami a nepárovým paštětem. Kuklí se mimo vodu ve vlhké zemi; kukla je kousací.
STANOVIŠTĚ: Dospělí se vyskytují na jaře na vegetaci okolo stojatých a pomalu tekoucích vod. Za slunečního svitu těžce létají.
POTRAVA: Dospělci pravděpodobně nepřijímají potravu, larvy jsou dravé.
ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 300 druhů ve 2 čeledích; v ČR 2 druhy, 1 čeleď.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. Hlava je plochá a široká, velmi pohyblivá; předohruď silně protažená. Oba páry křídel jsou podobné s přední plamkou, v klidu střechovitě složené. Samice má dlouhé kladélko.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá. Larva je velmi pohyblivá s kousacím ústním ústrojím a volným labrem. Kukla je kousací, ve druhé fázi vývoje pohyblivá.
STANOVIŠTĚ: Dospělci žijí na okrajích lesů a na křovinách, larvy pod kůrou a na kůře stromů.
POTRAVA: Larvy i dospělci jsou draví, jsou to predátoři drobných členovců včetně škůdců dřevin.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací. Síťokřídlí mají dva páry podobných křídel s hustou žilnatinou, někdy barevných; v klidu jsou křídla střechovitě složena. Tvarově i velikostně jsou variabilní.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá. Larvy mají specializované klešťovité kousací ústní ústrojí; kusadla a čelisti k sobě přiložené, s kanálkem uvnitř, slouží k vysávání kořisti. Kukla je kousací, vyvíjí se v kokonu upředeném z hedvábitého produktu larválních malpických trubic.
POTRAVA: Jsou to dravci, především predátoři členovců.
ZNAKY: Kousací ústní ústrojí je umístěno na konci noscovitě protažené hlavy. Dva páry křídel obdobného tvaru jsou v klidu dozadu ploše rozestřené nad zadečkem nebo zakrnělé, či chybějí. Samci mají nápadné zadečkové přívěsky sloužící k páření.
VELIKOST: 2 - 22 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá. Larvy jsou housenkovité, polypodní, s kousacím ústním ústrojím. Kukla je kousací.
ZNAKY: Zakrnělé, pozměněné kousací ústní ústrojí, přizpůsobené k lízání nebo k sání. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Dva páry křídel jsou více nebo méně hustě pokryty chloupky a štětinkami, někdy i šupinkami. Křídelní žilnatina je jednoduchá s hlavními podélnými žilkami a s malým počtem příčných žilek. Křídla jsou v klidu složena střechovitě. Kráčivé nohy mají na holeních pohyblivé ostruhy, jejichž počet je důležitým určovacím znakem. Rovněž přívěsky genitálních zadečkovým článků samců poskytují důležité taxonomické znaky. Zbarvení nenápadné, nejčastěji žlutohnědé, jindy šedé až černé.
VELIKOST: 2 - 20 mm, rozpětí křídel 4 - 60 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá. Larvy dvou základních typů, kampodeoidní a eruciformní, vodní (s výjimkou rodu Enoicyla); eruciformní si stavějí charakteristické přenosné obytné schránky. Kukla kousací, vodní, žije v nepohyblivé kukelní schránce.
POTRAVA: Dospělci chrostíků se živí pravděpodobně nektarem květů, larvy jsou býložravé i dravci.
ZNAKY: Ústní ústrojí sací, svinutelný sosák tvořen vnějším výběžkem (galea) čelistí. Jen u nejpůvodnějších čeledí zachovávána kusadla. Dva páry blanitých křídel pokryty oboustranně šupinkami.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna je dokonalá; larvy jsou polypodní, housenky mají kousací ústní ústrojí. U původnějších prvních dvou podřádů kukla kousací, u zbývajících dvou nekousací, zpravidla mumiová.
STANOVIŠTĚ: Motýli jsou suchozemský řád, ve vodě žijí jen výjimečně larvy a zcela výjimečně dospělci několika druhů.
POTRAVA: Převážná část motýlů je býložravá, dospělci přijímají tekutou potravu, druhy se zachovanými kusadly požírají pyl. Larvy se živí nejrůznějšími částmi značného množství rostlinných druhů, výjimečně jsou housenky masožravé nebo se živí látkami živočišného původu.
ZNAKY: Ústní ústrojí mají lízací nebo bodavě sací. Přední pár křídel (až na výjimky) je dobře vyvinut, druhý přeměněn v kyvadélka. Tvarově i barevně velice rozmanití.
VELIKOST: 0,8 - 28 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá. Larvy beznohé, s více nebo méně dokonalou vyvinutou hlavovou schránkou, nebo bez ní, s háčkovitými útvary místo ústního ústrojí. Kukla je nekousací, buď mumiová, nebo volná, uzavřená v soudečkovitém pupariu.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Dvoukřídlí se živí tekutými látkami živočišného i rostlinného původu, produkty živých i rozkládajících se tkání. Obývají nejrůznější biotopy včetně vodních. Mnoho druhů je cizopasných, vyvíjejí se ve hmyzu, měkkýších, žížalách i obratlovcích. Řada druhů vážně škodí v zemědělství, jiné jsou závažné z hygienického hlediska a jako přenašeči chorob zvířat i člověka.
ZNAKY: Parazitický řád s bodavě sacím ústním ústrojím. Tělo je z boku zploštělé a druhotně zcela bezkřídlé. Hlava je skoro nepohyblivě spojena s hrudí. Tykadla jsou uložena v jamkách po stranách hlavy. Nohy jsou uzpůsobeny k chůzi i ke skoku, pětičlánkové chodidlo nese silné drápky. Tělní pokryv je silně sklerotizovaný s množstvím štětin, případně i hřebenů. Zbarvení je žlutavé, rezavé, hnědé až černé.
VELIKOST: 2 - 6 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá; protáhlé beznohé larvy s dobře vyvinutou hlavou s kousacím ústním ústrojím se kuklí v kokonu. Kukla je nekousací, volná.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Dospělci se živí sáním krve teplokrevných obratlovců, savců a ptáků, larvy žerou organické zbytky v hnízdech hostitelů. Některé blechy jsou přenašeči významných chorob člověka i zvířat.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 2000; v ČR 7 čeledí, asi 80 druhů.
ZNAKY: Ústní ústrojí kousací, u některých skupin čelisti a spodní pysk upraveny k lízání a sání. Dva páry blanitých křídel s tendencí k redukci žilnatiny. Kladélko je u samic vyšších blanokřídlých přeměněno v žahadlo.
VELIKOST: 0,2 - 40 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá, u parazitoidů častá polymetabolie.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Typicky suchozemský řád hmyzu obývající prakticky všechny biotopy. S tím souvisí i potravní různotvárnost a adaptace na různý způsob života včetně cizopasnictví u všech hmyzích řádů a vytváření společenstev.
ZNAKY: Ústní ústrojí mají kousací. První pár křídel je přeměněn v krovky kryjící funkční, blanitý druhý pár.
VELIKOST: Velikostně i tvarově jsou brouci velice variabilní, délka těla od 0,5 - 90 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá, u majkovitých nadproměna se dvěma klidovými stadii.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Kromě většiny suchozemských druhů je mezi nimi i mnoho druhů vodních. Vyznačují se potravní různorodostí včetně vnitřní parazitace. Larvy přijímají často jiný typ potravy než dospělci.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 450 000 ve 166 čeledích, v ČR přes 100 čeledí, asi 6000 druhů.
ZNAKY: Parazitický řád, velice silně pozměněný způsobem života. Samci jsou volně žijící, okřídlení. První pár křídel je zakrnělý, přeměněný ve sklerotizované do stran čnějící pahýly; druhý pár je velký, funkční, vějířovitý, jen s podélnými žilkami. Na hlavě jsou nápadná větvená tykadla a velké polokulovité složené oči. Původně kousací ústní ústrojí je redukované. Hruď je zpravidla tak dlouhá jako celý zadeček. Samice našich zástupců (podřád Stylopidia) neopouštějí své hostitele. Z hostitele vyčnívá jen sklerotizovaná hlavová a hrudní část, spolu srostlé v hlavohruď, a první článek zadečku. Zbytek těla, skrytý v hostiteli, je bělavý, málo sklerotizovaný.
POTRAVA: Potravu přijímají pouze larvy.
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Vývoj je polymetabolie, modifikace dokonalé proměny, v níž se uplatňuje několik morfologicky i bionomicky odlišných typů larev. Volně žijící, invazní larva triungulinid napadá hostitele, jimiž jsou u nás svítilky z čeledi ostruhovníkovitých (Delphacidae), vosy, kutilky a včely. V těle hostitele se larva několikrát svléká; je struskovitá, nejvýše se základy hrudních noh. Po dospění proráží mezičlánkovou membránu, nejčastěji na zadečku a kuklí se v ní.
Související odkazy:
- Celkový přehled užité literatury.