Projekt Hmyz.info
© R. a D. Křížovi

Řád: brouci (Coleoptera)

POČET DRUHŮ: Ve světě asi 450 000 ve 166 čeledích, v ČR 108 čeledí, asi 6000 druhů.

ZNAKY DOSPĚLCŮ: Typické je pro ně tělo kryté silnou kutikulou včetně předního páru křídel označovaných jako krovky (elytry). Nápadná je u nich i zvětšená a poměrně pohyblivá předohruď, svrchu krytá pevným štítem. Zbývající články hrudi jsou nepohyblivě spojené se zadečkem svrchu kryté krovkami. Taková tělesná stavba sice brouky poměrně omezuje v pohybu, ale na druhé straně jim umožňuje pronikat do různých, často i velmi těsných úkrytů. Krovky přitom spolehlivě chrání před poškozením jemná blanitá zadní křídla (příležitostně chybějí), která přebírají hlavní letovou funkci; roztažené krovky za letu slouží nanejvýš k udržování rovnováhy. Ústní orgány jsou u většiny brouků kousací s mohutnými kusadly.

Příklady larev: A - larva střevlíkovitých, B - larva mandelinkovitých, C - larva nosatcovitých

ZNAKY LAREV: Hlava zřetelně odlišená, ústní orgány kousací, nohy zachované nebo chybějí, na zadečku někdy pošinky.

VELIKOST: Velikostně i tvarově jsou brouci velice variabilní, délka těla od 0,5 - 90 mm (platí pro druhy na území bývalé ČSFR).

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Vývoj brouků je tzv. proměnou dokonalou, u majkovitých je nadproměna se dvěma klidovými stadii. Proměna dokonalá probíhá ve čtyřech fázích: vajíčko › larva › kukla › dospělec (imago). Vajíčka kladou oplozené samice obvykle již krátce po výletu z kukly podle druhu buď volně na listy živných rostlin, na povrch půdy, na kameny a větve stromů a keřů, nebo do různých úkrytů - do půdy, pod kůru, do štěrbin dřeva, do květů a plodů rostlin apod. Množství vajíček se liší podle způsobu kladení, druhy kladoucí vajíčka volně nakladou podstatně více vajíček. Některé druhy se o potomstvo pečlivě starají a pro vylíhlé larvy zabezpečují i potravu, např. samice hrobaříků ukládají vajíčka (kladou pouze deset vajíček) do podzemních chodeb pod zdechliny, které jsou zdrojem jejich potravy. Některé zobonosky kladou vajíčka do různých plodů (např. do jablek) a do otvorů s vajíčky zanášejí spory moniliózy, jíž se larvičky živí. Jiné zobonosky pečlivě stříhají a stáčejí listy do doutníkovitých útvarů, do kterých vkládají vajíčka, a larvy se pak živí trouchnivějícími listy. Počet nakladených vajíček se liší podle druhu. Druhy, které se o potomstvo starají, kladou obvykle méně vajíček (pouze desítky), zatímco druhy kladoucí vajíčka volně na listy, větévky, povrch půdy apod. kladou vajíček podstatně více (až stovky). Tím je zajištěn počet potomků, přestože mnoho vajíček poslouží jako potrava pro různé druhy bezobratlých i obratlovců, např. ptáků.

Fáze stáčení listu zobonosky březové

Larvy se z vajíček líhnou poměrně brzy, některé již za týden, jiné za 14 dní. V některých případech vajíčka přezimují a larvy se líhnou až z jara. Larvičky hlavně přijímají potravu, rychle rostou, svlékají se (jejich kožka ztuhne, praskne a vyleze larva s novou kožkou). Procházejí obvykle třemi růstovými stadii. Podle druhu jsou i larvy značně rozdílné, od pohyblivých larev (hlavně u dravců) až po beznohé, skoro nepohyblivé larvy (u nosatců a kůrovců). Délka larválního stadia je též značně rozdílná. Larvy některých druhů se brzy kuklí a vyletují i dospělci, takže tyto druhy mají do roka i více generací (u nás obvykle dvě). U jiných druhů, např. chroustů (ponravy vyvíjející se v půdě), roháčů (ponravy vyvíjející se v trouchu) a tesaříků (larvy žijící ve dřevě), trvá stadium larvy několik let. Dospělé larvy se po určité době zakuklí, často v půdě nebo různých úkrytech, kde si larva pře kuklením vytváří okolo sebe tzv. kokon neboli kolébku.

Kukly potravu nepřijímají, tvoří nehybné stadium, ve kterém dochází ke přestavbě těla z larvy na dospělce. U brouků je to tzv. kukla volná (puppa libera), na níž jsou již rozpoznatelné všechny základní tvary těla dospělce (nohy, tykadla, rohy u nosorožíků, kusadla u roháčů apod.). Stadium kukly trvá rovněž různě dlouho. U druhů s několika generacemi do roka vyletuje u první generace dospělce z kukly již za pár týdnů, kdežto kukla další generace přezimuje a dospělec vyletuje až zjara následujícího roku. U jiných druhů s jednou generací do roka vyletují dospělci již během léta či na podzim, většinou však zůstávají v úkrytech a venku se objeví až zjara. Jiné druhy mají schopnost tzv. přeležet a dospělci vyletují až po roce.

Dospělci (imaga) jsou zpočátku bělavě žlutí, někdy načervenalí, světle hnědí a měkcí. Jejich tělo tvrdne a získává příslušnou barvu až po několika dnech. Do té doby zůstávají v úkrytech. Délka života dospělců je poměrně krátká, samci hynou brzy po kopulaci, samice po vykladení vajíček. Některé druhy však přezimují a žijí ještě zjara následujícího roku (střevlíci), jiné i několik dalších let (kůrovci).

Délka vývoje je tedy rozdílná, od několika týdnů až po několik let. Tak např. vývoj tesaříka obrovského trvá asi dva roky, chrousta kolem čtyř let, roháče asi pět let a tesaříka krovového až deset let.

POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Kromě většiny suchozemských druhů je mezi nimi i mnoho druhů vodních. Vyznačují se potravní různorodostí včetně vnitřní parazitace. Larvy přijímají často jiný typ potravy než dospělci.

SYSTÉM: Řád se dělí na čtyři podřády - prvožraví (Archostemata), řasožraví (Myxophaga), masožraví (Adephaga), všežraví (Polyphaga).

Prvožraví (Archostemata) jsou nejstarobylejším podřádem brouků vyvíjejích se v odumřelém dřevě. Zahrnují na 30 recentních druhů řazených do pěti čeledí. Zástupci podřádu nežijí ve střední Evropě.

Řasožraví (Myxophaga) zahrnují na 100 druhů drobných, nejvýše 2,7 mm velkých brouků, kteří jsou řazeni do 4 čeledí, v ČR se vyskytuje jediná, s jediným zástupcem.

Masožraví (Adephaga) zahrnuje převážně dravé brouky žijící a vyvíjející se jak na souši, tak ve vodě. Kyčle posledního páru noh mají nepohyblivé. Kyčle zcela dělí první viditelný článek zadečku ve dva sklerity. Okolo 36 000 druhů patří do 9 čeledí, z nichž 6 žije ve vodě.

Všežraví (Polyphaga) je druhově nejpočetnější podřád (na 325 000 druhů řazených do více než 150 čeledí) zahrnující suchozemské i sladkovodní, masožravé, býložravé, saprofágní i parazitické brouky. Naši zástupci jsou děleni do 17 nadčeledí a asi 110 čeledí. Vymezení čeledí a jejich přiřazení k nadčeledím není ustálené. Důležitým kritériem je i morfologie larválního stadia.

VÝZNAMNÉ ČELEDI:

Související odkazy:

Celkový přehled užité literatury.